Krev mé krvé

9. září 2008 v 21:45 | Missy Jasmeen |  Jednorázovky
Mno tak jsem zase něco vyplodila, mno připravila jsem Nymphadoru o matku a možná i o život.
varování: depresivní, smrt
dostupnost: myslím že bez omezení
Nenávist proběhla v očích Druelly, když jí k nohám spadla pohmožděná dívka. Sklopila hlavu a dívala se na ni, na svou věrnou kopii - stejné vlasy, oči, ústa…
,, Krev! " vykřikla při pohledu na zuboženou Andromedu, která se na zemi svíjela v křečích.
Ale ani pekelné bolesti jí nezabránily, aby pohlédla na tu, co nad ní stála. Druella se smutkem sledovala, jak děvčeti po těle stékají proudy červené tekutiny. Dívka s největším odporem vyjekla:
,, Nenávidím Tě!"
Z úst ženy se vyloudil povzdech, jakoby vzlyk, ale silně zkousla všechny zuby a vší silou do ní kopla a zařvala:
,, Měla bys být pyšná na svou rodinu, ale ty…zřekla ses nás!"
,, Je snad hřích, že jsem nechtěla být vrah…jako ty…" vyhrkla zoufale mladší Blacková, teď už Tonksová.
Druella nasadila kamennou tvář, chtěla tím dát své vlastní krvi najevo, že od doby co je zradila je jí lhostejná. Ale bála se, že to nedokáže a tak…vyslovila…ta slova - kletbu.
V Andriných očích se bleskl strach a ze slovy její příbuzné jí začaly praskat kosti, na rukou se objevovaly modřiny, škrábance a podlitiny. Křičela bolestí a žena ji jen pozorovala….
Dívala se, jak je jí podobná a nejen jí, ale i ostatním členům rodiny. Černá kukadla a vlasy, štíhlá a vysoká postava, pleť bílá jako čerstvě napadaný nedotčený sníh a rty jako okvětní lístky rudé růže.
Smrtijedka byla tak zamyšlená, že už ani nevnímala výkřiky, které ze sebe vydávala dívka. Její zmučené tělo se jen zmítalo před ženou, ale ani na chvíli nelitoval toho, že se k nim nepřidala - že odešla….
Osoba stojící nad ní ale trpěla taky, cítila všechny její rány na své duši, rozhodla se však i nadále vzdorovat.
,, Hnusná krvezrádkyně!" zařvala starší Blacková a přála si, aby ji Andromeda konečně začala prosit o milost. Dívka už nemohla dál, připadala si, jako kdyby něco v ní explodovalo, měla snad zlomené všechny kosti…
Druella ji ale týrala dál a dál, ale…najednou uslyšela to slovo….Slovo, které už tak strašně dlouho nevyšlo dívce z úst:
,, Matko!" vykřikla.
Žena povolila kouzlo, nevydala ze sebe ani hlásku, až po chvíli utrousila:
,, Andri…" snad poprvé v životě mateřským tónem.
Padla na kolena, doplazila se k ní a začala se omlouvat. V duchu se i proklínala, za to že mučila vlastní dítě. Ale Andromeda její omluvi už neslyšela. Druella ztuhla jako led, jen z těží si připustila, že ji místo nenávisti pořád milovala. Ji, kterou před necelými dvaceti lety porodila a teď jí tady svou krutostí zabila. Pevně svírala její bezvládné tělo. Po tváři jí stékala jedna horká slza za druhou. Až teď se chovala jako matka, která neopustí své dítě.
,, Navždy budeš krví mé krve!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 29. listopadu 2008 v 21:56 | Reagovat

největší pouto je to mateřské.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama